MMR zveřejnilo návrh změny č. 2 Územního rozvojového plánu – akcelerační oblasti. Co to znamená pro Černovice?

Co je vlastně Územní rozvojový plán?
Je to v podstatě „územní plán státu“. Stát si v něm říká, co je z jeho pohledu důležité a kde pro to vidí vhodné podmínky. Pod tím pak fungují krajské zásady územního rozvoje a územní plány obcí. Jednoduše řečeno: když stát něco zanese do své nejvyšší územní dokumentace, promítá se to časem i do plánování na nižších úrovních.

A co jsou akcelerační oblasti?
To jsou území, která stát předem vytipoval jako vhodnější pro rozvoj větrné energetiky. Není to udělané od stolu ani podle jediné mapy. Nejde jen o to, že někde „je místo“. Posuzuje se víc věcí najednou.

Na jedné straně se zkoumá, kde to z různých důvodů nejde nebo by to bylo v zásadním střetu – například kvůli ochraně přírody, krajině, osídlení, dalším limitům v území nebo jiným překážkám. Na druhé straně se ale zároveň hledá i to, kde to technicky a energeticky dává smysl – tedy kde je dost větru, kde by taková výroba vůbec měla rozumný výkon a kde je reálná možnost elektrárny připojit do sítě.

Jinými slovy: stát nehledal jen místa, kde by větrníky „co nejméně vadily“, ale i místa, kde by zároveň skutečně fungovaly. Teprve průnik těchto podmínek vytváří oblasti, které se dostaly do návrhu.

To je důležité i pro pochopení celé debaty. Tohle už není čistě politická otázka typu „líbí–nelíbí“. V téhle fázi jde hlavně o odborné vyhodnocení území.

Co to znamená pro Černovice?
Dostáváme se tím do poměrně zvláštní situace. Na jedné straně tu máme místní referendum, které zavazuje město a jeho orgány. Na druhé straně stát po svém vyhodnocení říká, že část našeho území patří mezi oblasti vhodné pro další rozvoj větrné energetiky.

A tady je dobré si to pojmenovat úplně jednoduše: referendum zavazuje město, ale samo o sobě nezavazuje stát, investory ani soukromé vlastníky pozemků.
Takže neplatí, že když si obec něco sama zakáže, automaticky tím uzavře celé území pro všechny ostatní.

Právě v tom je dnešní situace trochu paradoxní. Město si referendem omezilo vlastní možnosti, ale tím se nezastavil svět kolem něj. A pokud stát vyhodnotí naše území jako vhodné, může to vést k tomu, že obec bude mít menší prostor ovlivnit, co a jak se bude dít.

To je podle mě podstatné i do budoucna. Nejde jen o otázku, jestli člověk větrníky chce, nebo nechce. Jde i o to, jestli si obec nechá možnost jednat o podmínkách, dopadech a podobě případného dalšího vývoje, nebo jestli se té možnosti sama vzdá. A to může být nakonec důležitější, než se dnes na první pohled zdá.

V tuto chvíli je ale potřeba říct ještě jednu důležitou věc:
zatím jde stále jen o návrh změny č. 2 ÚRP. Není tedy definitivně rozhodnuto.

Současně ale platí, že projednávání takového dokumentu je založené hlavně na odborném posouzení. To znamená, že hlavní váhu tu nemá politické heslo ani obecný pocit, ale to, co vychází z podkladů, posouzení a vyhodnocení území.

Jinak řečeno: jestli odborné podklady říkají, že v určité oblasti nejsou z hlediska sledovaných kritérií zásadní překážky, pak nestačí proti tomu postavit jen obecné tvrzení, že se nám to nelíbí nebo že je tu hezká krajina. Celý ten proces je postavený právě na tom, že stát má rozhodovat podle posouzení konkrétních podmínek v území, ne podle momentální nálady.

A na závěr ještě jedna věc, která je podle mě hodně důležitá.

Těch akceleračních oblastí v našem okolí není málo. To není náhoda. Ukazuje to, že právě tady stát po svém vyhodnocení vidí pro větrnou energetiku opravdu příhodné podmínky. Nejde navíc jen o území jedné obce. Zasahuje to do území více obcí, do širšího regionu a také do území dvou krajů. Je tedy jasné, že na to budou existovat různé názory.

Zároveň je potřeba si uvědomit, že ani případné vyjmutí části akcelerační oblasti na území města ještě neznamená, že v těsném sousedství nikdy nevzniknou větrné elektrárny. Stejně tak platí, že samotná existence akcelerační oblasti neznamená automatickou stavbu.

Akcelerační oblast v zásadě říká toto:
stát už tady provedl rozsáhlé prověření, zhodnotil řadu podmínek a dospěl k závěru, že právě tady může případný další postup probíhat rychleji.

A opačně: i kdyby akcelerační oblast nakonec schválena nebyla, neznamená to automaticky definitivní konec větrných elektráren v takovém území. Znamenalo by to spíš to, že by případný další postup byl složitější, pomalejší a s větším množstvím dalších posouzení.

Tohle všechno je potřeba říkat otevřeně. Ne proto, abychom někoho strašili nebo přesvědčovali za každou cenu, ale proto, aby bylo jasné, v jaké situaci dnes skutečně jsme.